Dogtrekking
Dog-trekking je extrémním kynologickým sportem,při němž jsou překonávány mimořádné 
vzdálenosti v určeném časovém limitu. Psovod je se psem spojen buď postrojem a vodítkem připjatým k bedernímu pásu. Není možno jít se psem ,,na volno". Dogtrekkingové akce jsou obvykle pořádány na 100 a více kilometrů. Za nejkratší dogtrekking lze respektovat 80 kilometrů dlouhou trasu. Účastníci jsou odkázáni sami na sebe a před započetím závodu podepisují prohlášení, že do akce vstupují výhradně na vlastní nebezpečí a že jsou si vědomí úplné vlastní zodpovědnosti a za sebe a svého psa. Závodník si po celou trasu nese povinnou výbavu, která obsahuje: mapu, karimatku, spacák, jídlo pro psa, jídlo pro člověka, vodu pro psa, vodu pro člověka, misku na vodu, dvě botičky na každého psa, lékárničku, čelovku, ....dále pak věci, které uzná za vhodné. Spousta zážitků číhajících na trase, jsou odměnou za vaše strasti a únavu. Každý, kdo úspěšně dorazí do cíle zaslouží velký 
obdiv, především za odvahu v účasti tohoto náročného sportu. Důkladně si zda prověříte fyzické, ale i psychické síly. Jedině, když tento krásný sport vyzkoušíte, tak teprve poznáte zda nato máte.
Já jsem s tímto sportem začala v roce 2004, kdy jsem poprvé startovala s německým ovčákem v Jeseníkách. Závod jsem nedokončila, jelikož jsem na to neměla fyzicky ani já a ani pes. NO je pro tento sport opravdu méně vhodné plemeno. Tento neúspěch mě ovšem neodradil a já se přihlásila na další trek do Krušných hor. Tentokrát jsem trasu dokončila, ale opravdu jen silou vůle. Na tento závod mi půjčil svou fenu sibiřského haskyho Broňa Růčka, protože moje Gerynka v té době byla ještě mladá. Za tři měsíce následoval další závod v Hostýnských vrchách. Na něj jsem se ovšem už systematicky připravovala (a Gerynku už také) a výsledek se dostavil v podobě třetího místa. Potom následovaly další závody s většími či menšími úspěchy.
Některé z našich upomínkových listů:
