S agility jsem začala ve Zlechově, kde jsem pochytila základní poznatky. Ani ne po roce jsem se přesunula na cvičák do Uh.Hradiště a pokračovala, tak nějak v samoučení. Postupně se k nám přidávali další pejskaři. S Gerynkou to byla někdy potíž, než zjistila, že je to naprosto úžasná zábava, po které přijde vždy balonková odměna. Ale už je v pohodě.Heretka sotva s agility začala, tak zasej na 10 měsíců prestala. Při obranách, ve 14.měsících, měla škaredou zlomeninu nohy, která musela na sedum měsíců do šroubů a potom další měsíce pomalé zatěžování....chichi, ale vysvětlete to choďákovi. Nožka je v pořádku, Heretka lítá na parkuru jak trefená, až někdy neslyší mé povely :-). Hlavně, když před sebou uvidí tunel. To 
je potom na závodech hnedle dis. Naposledy jsem ji stihla zastavit ještě před tunelem, ale při otočce do něj jednou pacinkou stoupla a už to bylo. Je strašně snaživá...je to takový můj Hujer. S další choďandou Krikri teprve začínám. Ale jde jí to, jenom ji musím ještě více zmagořit do balonku, umí lítat tunelem, kladinu a začínáme se slalomem. Malina začala od svého prvního roku hopkat. Musím s ní pracovat jinak než s chodem...trvá jí trošičku déle než něco pochopí, ale když jí to docvakne, tak má zase rychlejší reakce. Tak se učíme a snažíme se i závodit.
